Daruj radost

Záchrana osiřelých mláďat králíků

Již dvakrát, asi po roce, se nám stala ta nepříjemnost, že uhynula králice a v hnízdě zůstalo plno hladových holátek. Po obakrát jim bylo přibližně deset dní. Právě se jim otvírala očka. Vzali jsme je tedy domů a zkoušeli nejrůznější triky, jak je nakrmit a udržet při životě. Zprvu jsme zkoušeli různá kapátka, kojenecké lahvičky pro panenky, injekční stříkačky, namáčení čumáčku do misky a co kdo poradil. Vše k ničemu. Mláďata se jen bránila nepřirozeným polohám a dál byla hladová. Až přišel nápad vzít mládě do jedné ruky, na druhou dlaň prohnutou jako do mističky nalít lžičkou trochu mléka (předehřáté neupravované kravské a v něm rozmíchané asi 20% smetany, jak jsme se kdesi dočetli). Mládě bylo v přirozené poloze, aby se nebránilo a k čumáčku se přiložilo toto mléko na dlani. Asi teplo ruky způsobilo, že mládě jakmile se mu čumáček omočil v mléku, po chvíli pochopilo a začalo s mlaskáním pít. Druhý asistent pomalu doléval na ruku mléko, až se mláďátko přece trochu najedlo. Tak jedno po druhém, ale s úspěchem. Doporučují na kolena dát ručník, protože holátka ještě nemají zkušenosti a něco jde vedle.

Po této první zvládnuté fázi přišla druhá – pití z misky. A zase jsme vyzkoušeli různé nádobí, ale nejlépe se osvědčila polystyrénová miska, co se na ní kupuje porcované maso. Mláďata asi nepřijímají studené mléko a tato miska jim byla sympatická. Na igelit jsme dali tuto misku, nalili trošičku mléka a králíčky jsme postavili kolem misky předními pacičkami do mléka a trošičkou násilí přitlačili čumáček k jídlu. Mládě nejdříve ucuklo, olízlo se a už hledalo a po několika přitlačeních bylo vyhráno. Už našlo, že mlska je až na zemi. Bryndání bylo dost, ale bříška plná až naducaná. Četnost krmení si určovali sami, jakmile v krabici začal lomoz, šlo se jíst. Než se najedli, obsluha zajistila sanitární práce, výměnu podestýlky, nikdo by nevěřil, kolik je v tak tučném mléce vody.

Jedna zajímavost. Mléko dostávali na bílé polystyrénové misce a jednou jim manželka nalila mléko na misku žluté barvy a oni si mléka ani nevšimli ač je k ní naskládala a hned běželi k té bílé misce, která ležela opodál a nic v ní nebylo.

Po několika dnech jsme zjistili, že králíčci už okusují drobná stebélka sena v jejich dočasném domově v krabici. Taky jsme jim velmi záhy předkládali králičí granulky s léčivem. Bylo zajímavé, že jakmile se naučili granulky přijímat, okamžitě přestali pít mléko a už si ho ani nevšimli. Hned přešli na pití vody a to byla chvíle, kdy už jsme pěstounské péče měli dost a přendali králíčky do králikárny. Rostli dobře beze ztráty, v ničem nezůstali proti ostatním hnízdům pozadu a jak se sluší, ve čtyřech měsících se opět vrátili do kuchyně, aby poděkovali za péči, které se jim dostalo když byli malí.